Osada Pastvina (Helldroth) se nachází v nadmořské výšce 690 metrů na staré Schönwaldské stezce mezi obcemi Studánka a Lesná. Toto dnes poklidné místo, skryté v lesích mezi kopci Rozsochou a Borkem, neslo v minulosti řadu názvů. Poslední stálí obyvatelé zde žili ještě v 70. letech 20. století.
Nejstarší historie osídlení
Historik A. Blobner klade existenci lokality zvané „Auf der Unruh“ již do roku 1523. Podle pověsti zde stála tvrz, jejíž majitelé měli za úkol střežit starou Schönwaldskou stezku. V případě nebezpečí zapalovali na skalách vystupujících z vrcholu Rozsochy smolou obalený kůl, čímž dávali znamení do Tachova.
Podle historika Franze Schustera a dalších regionálních autorů je lokalita Unruhe, stojící v místech pozdější osady Pastvina, poprvé zmiňována roku 1607. Tehdy zde byl na mýtině pravděpodobně založen dvorec Unruhe (Nepokoj), který získal za své služby Max Schreiner, posel tachovských manů.
Tachovské matriky z konce 17. století uvádějí tuto samotu pod názvy Helltrat, Hölltrot a podobně. Rozvoj osady Helldroth začal až po zániku vrchnostenského dvora, který byl rozparcelován a jeho pozemky prodány či pronajaty. V roce 1815 jsou zde uváděni tři první vlastníci chalup a pozemků – Wickl a dva Wolfingerové.
Život na Schönwaldské stezce
Helldroth ležel při významné Schönwaldské stezce, která vedla z Tachova přes Lesnou (Schönwald) do Zahájí (Waldheimu) a dále do Horní Falce. Ještě v 19. století patřila tato cesta k nejdůležitějším v okolí. Právě podél ní vznikla ve druhé polovině 19. století mladší část vsi, tvořená usedlostmi čp. 8 a 10 až 17 a také malou kapličkou.
Kaple, původně sv. Petra a Pavla, byla postavena roku 1887 z iniciativy a vlastními silami místních obyvatel. Po dlouhá desetiletí tvořila duchovní i společenské centrum obce – konaly se zde pravidelné pobožnosti i tradiční velikonoční slavnost „Schafeier“. V roce 1930 zde stálo 17 usedlostí a žilo 87 obyvatel.
Obyvatelé osady hospodařili převážně na menších usedlostech o rozloze do osmi hektarů. Někteří si přivydělávali jako dřevorubci a lesní dělníci v lesích knížete Windisch-Grätze. Po zestátnění těchto lesů na podzim roku 1931 pokračovali v práci ve státních lesích. Před první světovou válkou se mnozí věnovali v zimních měsících domácí výrobě perleťových knoflíků a v létě pracovali ve stavebnictví jako zedníci.
Vyhledávaný výletní hostinec
Rodinný hostinec Hofmeisterových v Helldrothu má bohatou historii sahající prokazatelně do doby před rokem 1890. Původně se mu v místním nářečí říkalo „beim Wächtara“, později získal honosnější název „Zum Sommerfrische“ (K letovisku). Nebyl to název náhodný – hostinec se stal vyhledávaným cílem výletníků z širokého okolí.
Duší podniku byla hudba. Vyhlášení helldrothští muzikanti, vedení Antonem Hofmeisterem a jeho synem Heinrichem, byli známí svým uměním – oba byli vynikající kytaristé. Společně s dalšími hudebníky vytvářeli v sále neopakovatelnou atmosféru, na kterou hosté vzpomínali i po dlouhých desetiletích.
Nejživěji bylo v hostinci během každoroční lesní slavnosti (Waldfest), kdy se sem sjížděli lidé ze všech okolních vesnic. Kromě hostince provozovala rodina také obchod s koloniálním zbožím a trafiku.
Tragické události na konci války
Tragické události zasáhly hostinec i obec v posledních dnech druhé světové války. V neděli 29. dubna 1945 dorazilo do vsi asi 20 mužů německého Wehrmachtu, kteří se ubytovali ve výčepní místnosti hostince. Přestože již od 27. dubna visely ve vsi bílé prapory, vojáci večer zaminovali cestu směrem k Lesné a zaujali obranné pozice.
Následující den došlo k přibližně sedmnáctihodinovému střetu s americkými jednotkami, při kterém jeden z amerických vozů najel na minu. Boje si vyžádaly i civilní oběť – čtrnáctiletou Marii Standfest z čp. 4, která byla smrtelně zasažena střepinou do hlavy.
Osada byla nakonec obsazena americkými jednotkami. Tímto okamžikem skončila pro Helldroth druhá světová válka. O několik týdnů později přišli do obce první Češi a začaly se šířit zprávy o odsunu německého obyvatelstva.
Z původních obyvatel směla zůstat pouze část rodiny Hollickových. Matce Marii a synovi Ferdinandovi bylo umožněno setrvat díky tomu, že dcera Anna byla již před válkou provdána za Čecha.