Bažantov

Za posledních 60 let zarostly dříve pěstěné bažantovské stráně divokou, téměř pralesní flórou, která postupně pohlcuje pozůstatky zdejších sídel

Bažantov leží zapomenut mimo moderní silniční síť, stranou veškerého ruchu civilizace. Posadíte-li se na chvíli mezi vzrostlými kmeny, uslyšíte jen zvuky lesa a přírody, která se tu po staletích znovu naplno ujala vlády. Prameniště Brtného potoka, rybníčky pohlcené rákosím i letitými nánosy, a mechem zarůstající polámané kmeny starých stromů vytvářejí působivé přírodní scenérie, kontrastující mlčícím ruinám vysídlené a zapomenuté vísky.

Z původně snad chodské vsi, patřící k nejstarším ve zdejším kraji, zbylo jen pár rozbořených pozůstatků obvodových zdí a propadlých sklepů ve zdivočelé krajině. Netypický, okrouhlý půdorys obce a rozložení jednotlivých stavení dnes dává tušit jen cesta, vinoucí se kolem zarostlého rybníka k pamětnímu kříži, a tu a tam zbytky plotů, zídek a zdí, prorostlé kořeny mohutných stromů a hustých křovin.

Pomalá zkáza

Začátek konce Bažantova předznamenal poválečný odsun původního, německého obyvatelstva, v případě kdysi i třísethlavé vísky však ještě nebyl onou pověstnou poslední tečkou. Na tváři obce se válka nijak výrazně nepodepsala, a opuštěné domy tak byly po jejím skončení určeny ke znovuosídlení nově příchozími obyvateli. Koncem čtyřicátých let tu sice bylo zbouráno prvních 12 domů, v polovině padesátých však byla dvacítka dalších v rámci dosídlovací akce zrekonstruována, a do vsi byl dokonce nově zaveden elektrický proud.

Rekonstrukce však nebyly provedeny kvalitně a odpovědný stavitel byl později dokonce odsouzen za rozkrádání socialistického majetku. Těžko dnes odhadnout, zda to byl strach obývat nepříliš bezpečná stavení – v jednom z opravených domů se kupříkladu zřítil strop – nebo poměrně tvrdé životní podmínky, co vedlo obyvatele k opětovnému odchodu. Zatímco v roce 1957 tu bylo ještě obydleno na 26 usedlostí, v roce 1964 už zůstaly poslední čtyři, a i ty záhy osiřely docela.

Definitivní zkázu posledních stavení dokonaly pásy buldozerů v druhé polovině 60 let, a v následujících desetiletích zarostla opuštěná víska, zapomenutá v odlehlém pohraničním pásmu, hustou vegetací, v jejímž skrytu se ztratila docela.

Připomínkou dávných osudů místních sedláků zůstává jen skromný památník, zřízený bažantovskými rodáky v místech zbořené kaple. O dějinách vesnice a peripetiích zdejších obyvatel si můžeme přečíst díky působnosti jedné z nejvýznamnějších bažantovských osobností, kronikáře a historika Antona Blobnera, který se tu narodil roku 1847, a jehož dílo se do dnešních dnů zachovalo v tachovském archivu.

Bažantovská lípa

Vydáte-li se z Bažantova směrem k poutnímu kostelu sv. Anny, dovede vás polní cesta k rozvětvené, tři sta let staré lípě malolisté, patřící k nejkrásnějším stromům na území Českého lesa. Přes 30 metrů výšky a úctyhodný obvod kmene, dosahující zhruba 400 cm, činí z lípy významnou přírodní památku. Bohužel kaple, stojící dříve v jejím úpatí, zmizela stejně nenávratně jako nedaleká víska.

Bažantov, původním německým názvem Wosant, je působivým cílem pro pěší rodinný výlet i vyjížďku na kolech. Ponořte se do krás zdejší divoké přírody nebo objevujte mizející pozůstatky staleté lidské činnosti. Opuštěná víska je dnes oázou klidu, jako stvořenou k nerušené relaxaci.

Autor: Veronika Kejřová