Naučná stezka Branka

Nádherná naučná stezka vhodná nejen pro cyklisty vás provede liduprázdnou krajinou Českého lesa

Pokud máte rádi opuštené lesní cesty a zároveň nepotřebujete spolykat na kole co nejvíce kilometrů, je pro vás naučná stezka Branka jako dělaná. Užijí si jí také turisté, kteří dávají přednost toulání na delších výletech krajinou.

Zapomenutý kraj

Severní část Českého lesa je stále velice opuštěná oblast, kam si cestu najde jen málo turistů. O to lepší podmínky mají ti, kteří se sem vydají. Liduprázdné lesy plné zvířat, cesty na kterých se nemusíte bát srážky s autem nebo jiným cyklistou. Lesnatá, kopcovitá krajina si přitom s ničím nezadá s turisticky mnohem více exponovanou Šumavou.

Pokud si chcete bez stresu užít jízdu na kole čistou přírodou, je naučná stezka Branka, nedaleko Tachova, jednou z vhodných možností, kam se můžete vydat s rodinou nebo přáteli.

Z Branky k hranicím

Naše trasa začáná v Brance na mostě u autobusové zastávky. Zde je umístěná také první naučná tabule, kde se dozvíte podrobnosti o trase, kterou hodláte zdolat. Branka je malá vesnička obepínající Olšový rybník, obklopená je lesnatými svahy, což ji dává malebný vzhled. Pokud byste se potřebovali občerstvit, tak to proveďte v místní restauraci při silnici na Bärnau. Dalších 17 km totiž nebudete mít kde.

Na křižovatce za rybníkem stezka odbočuje doleva přes říčku Mži, která zde ještě vůbec nevypadá, že by se měla za Plzní proměnit v mohutnou Berounku. Od mostu začne postupné stoupání k lesu, které dále pokračuje kolem zaniklého Kočičího mlýnu až pod zaniklou obec Pavlův Studenec.

Pavlův studenec ležel těsně při hranici s Německem a po II. světové válce byl vysídlen a srovnán se zemí. Dodnes zde zbyly pouze nepatrné památky, největší z nich je hřbitov, který je kousek blíže k Německu, než odkud vás vyvede lesní cesta na silnici. Skvělé na této křižovatce je, že bude následovat poměrně dlouhá cesta z kopce.

Údolím Sklářského potoka

Od Pavlova Studence zklesáte po nevyužívané afaltce do zaniklé obce Pavlova Huť a dále pokračujete při Sklářském potoku.

Ač vám to tak určitě nepřijde, i Pavlova Huť bývala kdysi živoucí osada se sklárnou, stávalo zde 14 usedlostí, lovecký zámeček, hájovna a další budovy. Vše bylo beze zbytku odstraněno buldozery komunistického režimu. Více se ostatně dozvíte na informační tabuli, která je zde umístěná.

Údolí sklářského potoka si určitě užijete, ať půjdete pěšky nebo pojedete na kole. Vzduch je zde díky potoku a lesu příjemný a krásně se tu dýchá. A jestli budete mít chuť a odvahu, zkuste schválně v okolních lesích najít draka. Vážně tam je.

Oborská hájovna

Před tím, než začnete stoupat od Sklářského potoka na Oboru, zastavte se na chvíli u Oborské hájovny. Určitě se vám bude hodit načerpat trochu sil a navíc zjistíte, že právě tudy vedla prastará obchodní stezka - Zlatá cesta. Hájovna byla kdysi výstavní budovou, ze které se spravovaly okolní lesy. I Oborské hájovně hrozil zánik, naštestí v ní dnes žijí lidé, kteří ji postupně rekonstruují.

Výšlap a přes Oboru zpět do Branky

A jak byla příjemná cesta podél Sklářského potoka o to náročnější bude cesta na Oboru, naštěstí to je jenom kousek, navíc lesem, kde budete mít příjemný stín i v parném létě.

Na Oboře si dejte krátkou pauzu, čeká vás ještě závěrečný výstup. Dříve zde fungovala hospoda, dnes je ale uzpůsobená jen pro hosty penzionu. Na občerstvení je tedy třeba vyčkat až do Branky. V Oboře ale určitě stojí za prohlídku okolní stráně, ze kterých máte pěkné výhledy do údolí a na okolní lesy.

Po závěrečném výstupu pod vrchol Jezvinec už vás čeká jen rychlý sjezd nebo sestup lesem zpět do Branky. Na kole si ale dávejte pozor, cesta tu je hodně nerovná a zejména méně zkušení a sváteční jezdci by se neměli moc rozjíždět, aby si těsně před cílem nenatloukli. A věřte, že se vám tu kolo může rozjet opravdu nebezpečně rychle.

Nádhernou a klidnou 17 kilometrovou naučnou stezku si užijete ze sedla kola nebo jako celodenní rodinný výlet, který vám prozradí hodně o historii dnes již liduprázdného hvozdu. Jen si dávejte pozor na draka u Sklářského potoku.

Autor: Matouš Horáček